Třetí adventní nedělě
Vrátila jsem se z výletu s vnoučkem kolem naší vypuštěné plumlovské přehrady. Krásně svítilo sluníčko. Hřálo. Našla jsem si na minutku smrk, za který jsem si stoupla a nastavila tvář sluníčku, aby mě pohladilo. Tráva okolo se v paprscích vlnila a za tu chvilinku za stromem se mi v hlavě odehrál kus života.
Adventní čas. Pro mě smutný, nešťastný. Sousedovi zemřel šestiletý pejsek, kamarád je těžce nemocný, jiná sousedka umírá, další človíček se odstěhoval, sám, do neznáma, přemýšlím o tom.
Sedím u sebe v tichém a teplém pokoji. Svítí třetí svíčka na adventním věnečku. Voní mi tu kafíčko a cukroví, které pomalu peču. Nic mi nechybí. Jen ten vnitřní klid.
Navštívila jsem kamarádku Zdenu, byla za kamarádama v Habrovanech, byla v sobotu s manželem na náměstí, ale ne po nákupech, ale v klidu si prohlídnout Betlém, stromeček a dala si moravský punč u stánku. Nestrhne mě tempo blížících se Vánoc, ani spěch lidí okolo. Nemám nakoupené dárky ani je kupovat nebudu. Jen vnoučkovi se chci podívat po autu na písek J
Jak jsem stála za tím smrkem, připomněla jsem si Velké Losiny. Moc se tam chci jet podívat. Snad to ještě letos stihnu. Záleží mi na tom. Účtuju letošní rok. Dělám to tak každoročně touto dobou. Chci napsat ještě pár dopisů kamarádům, kteří si nenašli cestu k počítači.
Dlouho jsem na svou stránku nic nenapsala. Tak ty človíčku, který se tu zastavíš, přeji Ti klidné, tiché, pokojné dny, plné světla, tepla, něhy. Přeji Ti vnitřní klid, lásku a pokoru.