Šťastný víkend
Prožila jsem krásné chvíle s kamarádama, které jsem poznala před třinácti lety. Byla jsem prvně v lázních. Ve Velkých Losinách. Moje první spolubydlící na malinkatém pokojíčku číslo 5 byla Broňa. Našly jsme si tam dva kamarády. Aby se to nepletlo, tak oba Pepíky. Jednomu jsme začaly říkat Pepíček, druhýmu Pepulánek.
A na tento víkend jsem svolala na naši chatu sraz lázeňáků po třinácti letech. Dojeli všichni a udělali mi velkou radost. Za tu dobu, co jsme se neviděli a to je deset roků, jsme se vůbec nezměnili. Jsme stále krásní a veselí. Jen vnoučátek nám přibylo a nemocí. Povídali jsme si. Já fotila. Můj manžel se staral o oheň.
Pepíček přivezl růže a šampus. A taky přijel velkým autem, což jsem mu zakázala, neboť u naší chaty je málo místa na zaparkování. Broňa přivezla Káju, vynikající buchtu a nadívaný chleba. Pepulánek přivezl Evičku, víno a uzené maso. Vypadá to, že mi záleži na hmotných statcích, ale není to tak. Byla jsem moc ráda, že kamarádi dojeli. Z takových šťastných chvil musí člověk žít. Je to pár hodin, co se kamarádi rozjeli do svých domovů. Do České Třebové, do Úmonína a do Mikulovic a já se stále ještě usmívám.
Dago v noci přinutil Pepíčka vstát a jít mu otevřít chatu v domění, že se psiskovi chce čůrat. Když pes, tak Pepíček taky. Ale ouvej. Dagovi se ven nechtělo. Lehl si Pepovi do postele a nechtěl ho tam zpět pustit.
Prožila jsem sluníčkový víkend a věřím, že to s kamarádama zopakujeme dříve, než bude mít Pepulánek 75 roků :-)