Poprvé
Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. A tak se stalo, že manžel onemocněl klíšťovou encefalitidou. Nemoc, proti které se dá očkovat. Krásná prázdninová dovolená. Rybaření v jižních Čechách. Procházky, výlety, koupání. A najednou zle!
Nemoc se léčit nedá. Jen klid, ticho, méně světla. A tak se stalo, že jsme prvně přezimovali na chatě. Očekávajíce romantiku. Kamna s okýnkem, výhledy do zahrady. Lidí v okolí poskrovnu. V zimě téměř nikdo.
Realita? Zatápět několikrát denně, protože při neustálém topení je tu nedýchatelno :-) Neustále nosit dříví. V malinké chatě není místo pro zásoby. Všude prach, asi saze, zdi začmoudlé, bílé police šedé, stejně tak záclony. Vysavač už ani neuklízím. Abych ho měla po ruce. Při každém vhození do kamen se ušpiním a něco mi spadne na stále špinavé kachličky. Okýnko na kamnech už nečistím, čert ho vem. Tím, jak chodíme pro dříví, šlapeme po trávníku, stejně tak při cestě k brance, či autu. Tráva sešlapaná, jen hlína či bláto. Podle počasí. A to všude. V autě, na verandě, na psovi, na botech. Jééé, zlatý panelák. Příští zima už v něm...