Jedno letní odpoledne
Sedím v pergole na zahrádce na roztrhaném křesle po prababičce. Ta v něm trávila poslední roky svého života. Zemřela, když mi bylo deset roků. Pamatuju se na ni dobře. Kdykoliv jsem k ní přišla, měla pro mě ve skleněné misce přichystanou italskou směs. Sedla jsem si na stoličku, prababičce k nohám, které měla nemocné. Baštila bonbony a ona mi vyprávěla. Prababička byla ochotnická herečka. Na zdi kolem postele visela spousta zarámovaných fotek z divadelních představení. Dodnes nevím a už se to nedozvím, kde se v té skleněné misce ty bonbony braly. Prababička nechodila a bonbony nikdy nechyběly.
A tak sedím v tom křesle, odložila jsem pletení. U ruky mám připravený foťák, to kdyby se tu objevila veverka či pták, pojídám sušenky a pohled mi padl na starý sešit. Jejda. Umím-li já vůbec ještě psát rukou? Notebuka jsem nechala doma. Na chatě nemám internet, tak ať si odpočine.
Koupila jsem křížovky. Vzala pletení, taky čtivo, co neustále odkládám.
Měla jsem zde minulý týden kamarádku s rodinou na návštěvě. V naší malé chatě bez koupelny a s kadibudkou na konci zahrady, se nás vyspalo devět, miminko v bříšku, pes a králík.
Sedím tu a rozjímám. Bylo mi s nima dobře. Najednou je tu takové ticho. Jen psisko občas zaštěká na prolétající malá letadla.
Dostala jsem bylinky v květináčích. Tak jsem je dneska přesadila. Ještě musím otrhat zelenou fazolku a uvařit ji. Pak se mi tu modrají borůvky. Otrhám je, nebo je ozobou ptáci. Na malinkém stromečku, co jsem si přivezla z Velkých Losin, dozrává šest broskviček. Zítra si jedu pro vnoučka. Určitě mu borůvky i broskve budou chutnat.
Léto budiž pochváleno.
Náhledy fotografií ze složky Léto