Dušičkový čas
Vstávala jsem ještě za šera. Venku mlha, vlhko, teplo. Vymetla jsem kamna a přichystala si je na topení. Zatím není třeba zatápět, v chatě je příjemně. Udělala jsem si snídani. K jídlu pak teploučkou voňavou meltu. Připomíná mi dětství. Rozsvítila jsem svíčky. Jednu venku za oknem, vedle truhlíku s vřesem a dvě v chatě. Tak a vše je přichystané, den může začít. Čeká mě hrabání listí pod starou meruňkou. Ta už bude pomalu holá. Ze švestek nespadl ani lísteček. Tak se mi to hrabání protáhne. To byla činnost, kterou měla ráda moje maminka. Pomalu pohrabávala a dělala z listí malé kupky, které já pak házela do pytle. Zdědila jsem po ní bezva lehké hrábě a ostatně i oblibu v této činnosti.
Došla mi slunečnicová semínka. Krmím ptáky. Je jich tu spousta. Malí, velcí. Všichni hladní.
Blíží se dušičky. První, co nemám maminku. Koupila jsem kytku. Žlutou, ta přeci k tomuto času patří. Věneček jednoduchý, svíčky a vydala se na hřbitov. Tam jsem si s maminkou polohlasně povídala. Trošku jsem nadávala, ale jen trošku. Učím se a moc se snažím, žít klidnější život. Méně se mračit a více usmívat. Vypadám sice jako jeliman, ale :-) Začala jsem si uvědomovat, jak moc se blíží konec mého působení tu - na světě živých. Odcházejí mí vrstevníci, zatímco jejich rodiče zůstávají. Já jsem své rodiče přežila a těším se z toho, co mám. I vám přeju šťastný čas.....