Dneska jsem byla na pracáku
Poslední dobou mám špatné dny. Dneska to pokračovalo. Po čtvrt roce jsem šla na pracák. Na pravidelné posezení, kde mi nikdy žádnou práci nenabídli ani neporadili. Vím, že v mém případě není reálné, aby mi nějakou pro mě vhodnou práci sehnali, že se musím snažit sama, nějaké místo si sehnat. A ostatně ne jen v mém případě, ale pravděpodobně i u ostatních nepracujících. Tedy u většiny. Dnes jsem došla k závěru, že vlastně nevím, nač takový úřad práce vlastně je. Některým lidem proplácí směšnou podporu v nezaměstnanosti, ale co dál?
Dnes mě na pracáku dost zaskočili. Úředníkem mi bylo nabídnuto, ať z evidence úřadu práce odejdu. Že jsem tam zbytečně. Podporu nepobírám, sociální dávky také ne, sociální pojištění za mě neplatí, zdravotní pojištění za mě jako za invalidního důchodce II. platí stát. Neučiním-li tak, začnou mě posílat na veřejné práce po městě a budu muset navštěvovat třikrát týdně poštu a hlásit se tam. Seděla jsem naproti úředníka. Někdo mu dlouze telefonoval, měla jsem čas přemýšlet. Po mnoha letech mi odebrali plný invalidní důchod. Dneska nejsem ani nemocná ani zdravá. Nepobírám žádné sociální dávky, živí mě manžel a pracák mě vyšle na práci po městě. Nestyděla bych se za tu práci, ovšem vím, že bych ji nezvládla. Nevydržím osm hodin chodit s hraběma a tahat pytle s listím a odpadky. Jsem ráda, že se svýma rukama najím. Třikrát v týdnu chodit na poštu, to bych zvládla. Přijde mi to jako buzerace, ale to by mi snad nedělalo problém, i když v tom nevidím smysl. Snad jen, že bych si na černo vydělávala? Je to směšné.
Úředník dotelefonoval a začal se mi znovu věnovat. Před očima se mi promítl můj životní film. Podepíšu papír a z evidence úřadu práce odejdu. Jen mě tak napadlo: jak že je to s tím procentem nezaměstnaných lidí u nás ve státě? Dnes vím, že je velmi zkreslené, protože nejsem určitě jediná, která takto z evidence úřadu práce odešla. Je mi smutno, ale dnešní doba přeje pouze odvážným a pak ještě někomu L