Čekám
Meteorologické jaro, astronomické jaro, moje jaro. Koukám oknem ven. Sněží. Topení mám puštěné na plno. Suším na něm prádlo a čekám na moje jaro.
Sedím tiše ve svém pokoji. Za chvíli dojede vnuk. Tatínek mi ho přiveze. Naobědváme se a budeme něco dělat. Na procházku to moc není. Kluk je nachlazený a v podvečer ho čeká tvrdý trénink. Začal chodit na házenou Tepláky, tenisky, tričko s číslem 5. Toto číslo si sám vybral, protože autobusem s tímto číslem jezdí za druhou babičkou.
Letošní dlouhá zima mi rychle utekla. Po dlouhé době jsem neměla čas na chmury. Ovšem také jsem neměla čas na estranky, což je ostuda. Hraju si hry na facebooku a na psaní jsem zanevřela. Nevím proč. V hlavě se mi honí různé příběhy, které by stály za napsání. Jen ten čas si na to vyšetřit.
A tak čekám na svoje jaro, abych už nemusela sedět u počítače a začala také něco důležitějšího dělat.