Ach to moje spaní!
Jsou tři hodiny ráno. Nezaberu a nezaberu. Vykulené oči ve tmě zaostřují, oknem, zahradu. Blik. Kdesi v dáli problesklo intenzivní světlo. Se mi to zdálo? Sedím na posteli, nos přimáčklý na skle. I přes noční čas je vidět. Tajemná zahrada. Co se v ní v tuto dobu asi děje?
Mezi dřívím žije ježek. Vím to. Viděla jsem ho. Je tak veliký, že se z naší zahrady dostane jen otevřenou brankou. Jenže ta je stále zavřená. Ježek svými pochůzkami po zahradě, neustále rozsvěcí světlo, s pohybovým čidlem, nad vchodem do chaty.
Máme tu spoustu koček. Nemám je ráda. Provokují Dagoša a serou po celé zahradě, dávají mu najevo, kdo je tu pánem. Dagoš ta hovínka žere, hrozí mu onemocnění, troubovi. Kočky jsou divoké, drzé, nevykastrované a je jich tu čím dál víc.
Koukám stále tím oknem. Blíží se zima. Noci jsou delší a delší. Dušičkový čas. Už aby bylo ráno....