4. prosince
10. 1. 2017
Každičký den ve dvě hodiny, jak mi nařizovala cedulka na dveřích, jsem za maminkou jezdila. I druhý den jsem chtěla mluvit s paní doktorkou, zda-li je něco nového. Tentokrát přišla jiná paní doktorka. Vychrlila na mě, že vzhledem k tomu, že mamince byla pozdě poskytnutá první pomoc, její postižení je rozsáhlé. Nechápala jsem, co tím myslí. Vždyť den před tím mi lékařka mozkovou mrtvici vyvrátila. Seděla jsem u maminky. Pravou ručkou nehýbala, stejně tak pravou nohou. Koutek od pusinky měla svěšený, zuby vyndané. Oči vyhaslé. Sem tam mi něco nesrozumitelného řekla. Stále mi nedocvakávala závažnost situace, ve které jsem se s maminkou ocitla.
