3. prosince
3. prosince, před sedmnácti lety, měl pohřeb můj táta. Asi to měl nějak nastavené s maminkou, prostě se stalo, že tento den se jí neudělalo dobře. Já to ovšem nevěděla.
Když jsme se na poledne za maminkou vydali, do jejího bytu, bylo již pozdě. To jsem ovšem netušila. Pobírala jsem na maminku osm stovek, jako příspěvek na péči. Sociální pracovnice i lékaři usoudili, že je schopná se o sebe starat. Chtěla jsem mít maminku u sebe doma, ovšem ona nechtěla. "Když ti páni doktoři to musí vědet, Miluško." Až nebudu moct, nastěhuju se do domova důchodců. A tak jsem žádala o zvednutí příspěvku na péči pro mou maminku, protože sice nebyla tak stará, ale byla nemocná. To ovšem nikdo ze státních úředníků a lékařů neviděl. Zvýšení příspěvku nám zamítli. Maminka byla spokojená, protože dostala papír na to, že je zdravá a neměla důvod ve svém dosavadním životě cokolov měnit.
Já si až do konce života ponesu cejch, že jsem vlastní mamince poskytla první pomoc pozdě a na následky totoho, za měsíc zemřela.