3. prosince odpoledne
Maminka se mi nepozdávala. Zavolala jsem záchranku. Dojeli brzy. Řekli, že maminka má vysoký krevní tlak, že mrtvička to není. To já tak určila diagnozu :-( 0djeli i s maminkou do nemocnice. Prý si mám za hodinu zavolat. Volala jsem, pak ještě za další hodinu, pak za další a to už bylo sedm večer a že už konečně za maminkou můžu, že bude na neurologické JIP-ce. Sebrala jsem nachystanou kabelu a jela do nemocnice. Maminka na pokoji zatím ještě nebyla. Přivezli ji za pár minut. Za celé odpoledne ji nedali na záchod. Jela na jakémsi lehátku, nepřikrytá, počůraná, halabala oblečená. Musela jí být zima, musela se cítit poníženě. Vše se odehrávalo velmi rychle. Nestačila jsem reagovat. Došla za mnou paní doktorka. Sympatická. Mluvila pomalu, tiše. Řekla, že maminka absolvovala několik vyšetření, včetně CT hlavy a že mozková mrtvice se nepotvrdila.
Ulevilo se mi. Pustili mě za maminkou. Ležela již suchá, v bělostné posteli, napojená na kde co. Prohodila jsem s ní pár slov a odjela domů.
Tímto mi začalo měsíční peklo.